Takhle jednou ve středu…

Minulou středu jsme se s nejlepším kamarádem a ještě jednou kamarádkou sebrali a rozhodli jsme se, že si půjdeme posedět do čajovny, podrbat ostatní lidi a tak. To jsme ještě netušili, že se nám přihodí dvě úsměvné situace, o které se s vámi dneska chci podělit.

AirDrop – dar i prokletí

Kdo má iPhone, ví moc dobře, co to AirDrop je, pro nejablíčkáře hned objasním. AirDrop je taková bezva věc, pomocí které si můžete z jednoho iPhonu na druhý posílat soubory bez jakékoliv ztráty kvality a navíc je to podstatně rychlejší než třeba přes messenger, stačí mít zapnutá data a bluetooth. A teď už konečně, proč to vnímám i jako prokletí.

Seděli jsme si tak u stolu a najednou mi mobil zahlásí: „MAREK chce sdílet fotografii” a pod tím fotka tapíra, kterého evidentně někdo srazil. Postupně mi tyto fotky přišly asi čtyři, tak jsme se aspoň zasmáli. Nicméně, když jsem se zeptala dost hlasitě na to, aby to bylo slyšet po celé čajovně, kdo je sakra Marek, nikdo nenašel odvahu se přiznat. Do teď netuším, jestli si ten dotyčný spletl příjemce nebo to byl pokus o vtip.

Když nemáš na účtu dost peněz

Večer se nachýlil a tak jsme se rozhodli, že je na čase zaplatit. Pro jistotu jsme se to rozhodli ještě přepočítat a když jsme došli k částce kolem 800,-, protočily se nám panenky… tolik jsme totiž u sebe neměli. Následoval rozhovor mezi mnou a kamarádem Adamem.

A: Tak já to vezmu z účtu, ale musím si ještě přeposlat peníze.

A: Sakra, došla mi baterka. Můžu si půjčit tvůj mobil?

Já: Jasně, ale moc si nepomůžeš, protože já už nemám data.

Pak následovalo pár minut, kdy jsme si mysleli, že jsme v háji, ale nakonec nám docvaklo, že máme vlastně stejný mobil, takže bude stačit, když přehodíme simky. A pak nám došlo, že nemáme špendlík, abychom to otevřeli (úskalí iPhonů…).

Celý ten příběh naštěstí skončil dobře, i když obsluha se nad netradiční žádostí o špendlík musela pousmát. A my? Příště si překontrolujeme účty dřív, než někam vyrazíme nebo si s sebou alespoň vezmeme powerbanku. Takové věci se nám totiž stávají poměrně běžně, ale aspoň se nenudíme.

A co vy? Máte nějaký podobný příběh?

Doporučené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.