Ironie osudu…

No tak se zas jdu jednou vypovídat. Dneska o tom, jak dokáže být Vesmír někdy velmi ironický a o tom, jak už mi to přijde spíš vtipné, než cokoliv jiného.

Včera byl zvláštní den. Možná jsem se po rozchodu konečně začala na svět dívat jinak, ale najedou se kolem mě začalo rojit neskutečné množství hezkých, sympatických a milých chlapů. No, tak jsem si jich konečně začala všímat a přestala posílat všechny do háje. Když jsem se s tím večer pochlubila kamarádovi, tak jsme to začali probírat snad až do morku kosti té záležitosti a skončili jsme u toho, že můj ex fakt není jediných chlap na světě a že ten sympatický kluk za barem (čajovna), co se na mě tak hezky směje je fakt celkem hodně milý. A v ten moment…

…mi zavibrovaly hodinky, že: “Haló, přišla ti zpráva.” Upřímně jsem se divila, kdo mě ve čtvrtek večer může otravovat, ale ano v nejmenším bych netipla správně. Modří už vědí, ozval se můj bývalý. Ten bývalý, který se  3 měsíce z vlastní iniciativy neozval se rozhodl to změnit ve chvíli, kdy jsem si řekla, že už je mi to jedno. Prostě ironie. Já v největším zájmu o nový objev a najednou se mi splní to, co jsem si už ani nemyslela. A upřímně? Nebylo to tak úžasné, jak jsem si myslela.

Po rozchodu mě totiž víceméně každý kontakt s ním buď unavil, rozbrečel nebo vytočil a to není dobře. Unavovalo mě už i to doufání, které jsem začínala pokládat za marné a najednou BUM a bavíme se, jako bychom byli největší kamarádi. Jenže já nevím, jestli o to ještě stojím, neumím se rozhodnout a hlavně se zas nechci trápit, kdyby se rozhodl, že zas nebude vědět co chce (což už tu bylo asi 2x), přestalo mě to bavit.

A teď se ptám vás. Stalo se vám někdy něco podobného? Že jste třeba něco tak zoufale chtěli, až vás to začalo otravovat a když jste si řekli “kašlu na to”, tak to najednou přišlo?

Doporučené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..