Tohle prostě ani jinak nazvat nejde. Dobře, možná místo „zamiluješ” by mohlo být „zakoukáš” nebo tak něco, protože zamilovanost každý definuje jinak, ale to je fuk. Jenom se z toho chci vypsat a tak nějak to asi celé sama pro sebe uzavřít, plus vám předat jednu myšlenku. Mimochodem, ten dotyčný a pár mých přátel čtou můj blog, takže tímto je zdravím.

Minulou středu jsme se s nejlepším kamarádem a ještě jednou kamarádkou sebrali a rozhodli jsme se, že si půjdeme posedět do čajovny, podrbat ostatní lidi a tak. To jsme ještě netušili, že se nám přihodí dvě úsměvné situace, o které se s vámi dneska chci podělit.

Ahoj, odmlčela jsem se téměř na 4 měsíce a konečně jsem se rozhodla vám říct, proč se to stalo a co se dělo během té doby.

Ahoj, konečně jsem zpátky a rovnou se storytime a je to docela bomba, tak snad se při čtení poučíte nebo aspoň pobavíte na cizím neštěstí, mně to nevadí.

Kdo z nás to nezažil? Žijete si ve svém super světě a najednou se začne něco dít, něco špatného. Pár týdnů/měsíců to bublá a pak to najednou bouchne. Jo, právě jste zjistili, že lidi, které jste považovali za své přátele vás pomlouvají za zády a jeden z nich už to nevydržel a vmetl vám to do obličeje. Tohle se sice týká spíše holek, ale věřím, že jsou i kluci, kteří to zažili. A jak to bylo u mě? To vám dneska povím.