Můj pokrok ve cvičení #2

Přibližně před 2 měsíci jsem přidávala svůj první report ohledně mého pokroku ve cvičení a právě teď nastal čas na ten druhý. Ale dneska to bude report opravdu spíše o mně než o věcech, co mi pomohly atd.

V únoru jsem kvůli nedostatku času najela místo posilovaní celého těla na HIIT tréninky a řekla bych, že mi dost pomohly v udržení kondice, váhy a všeho ostatního a ani za ten cca měsíc, co jsem cvičila jenom tohle (mimo badmintonu samozřejmě) nedošlo k regresu, takže za to jsem moc ráda.

Od začátku března jsem si udělala split tréninkový plán a vychází mi to tak krásně, že cvičím každý den v týdnu. Pro někoho se to může zdát šílené, ale posiluju 4x týdně a ty zbylé 3 dny jsou badmintonové tréninky, takže ve výsledku to vůbec není hrozné a naopak mi to moc vyhovuje, protože pro mě jsou badmintonové tréninky v podstatě odpočinkové dny (odpočinkové od posilování), takže regenerace probíhá pěkně a nemám pocit, že to nezvládám. Až ho mít budu, tak samozřejmě zvolním.

Taky jsem se začala víc a víc seznamovat s IIFYM, s tím, co jíst před a po tréninku, s tím, co jíst večer, abych dobře spala, dobře regenerovala a nebudila se úplně na hadry a s milionem dalších věcí. Můžu říct, že začít cvičit a hlavně zajímat se o svoje tělo bylo jedno nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala. Cítím se zdravější, šťastnější a sebevědomější.

Trenéra nemám, kdyby to někoho strašně zajímalo, ale trénink s trenérem jsem absolvovala, takže techniku zvládám a snažím se na ni obzvlášť dbát, protože ublížit si je to poslední, co bych chtěla a potřebovala. Když mě něco bolí, snažím se tomu dát klid, nosím bandáže na kotníky, protože jsem prostě jako slon v porcelánu a mám už z dřívějška opotřebovanou chrupavku (o tom si někdy uděláme storytime), ale jídelníček, skladbu tréninků, suplementy a všechno ostatní si řeším sama v podstatě metodou pokus omyl. Musím zaklepat, že omylů naštěstí moc nebylo.

A závěrem trocha pozitivní motivace pro všechny, co si říkají, že jim cvičení nepomůže, protože jsem si to říkala taky a až metr mě přesvědčil o opaku. Od doby, co jsem začala cvičit, mi za pouhých 5 týdnů z obvodu pasu zmizelo 6 cm, z obvodu břicha taky 6 cm, z obvodu boků 2 cm a z obvodu stehna taky 2 cm. O konkrétní čísla se možná podělím jindy. Od té doby jsem se bohužel neměřila, ale v příštím reportu bude určitě další pokrok.

A rada pro všechny, co chtějí sledovat svůj pokrok, zní: Měřte se! Žijete se sebou pořád, díváte se do zrcadla každý den a prostě to nemůžete vidět a ani váha vám nedá 100% výsledek, protože samozřejmě záleží, jak moc jste zavodnění, jaký obsah střev zrovna máte a na spoustě dalších věcí, takže nejlepším kamarádem je jednoznačně krejčovský metr.

Podělte se v komentářích, jestli cvičíte, popřípadě jak dlouho a jak vám to zatím jde nebo nejde.

Doporučené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *